Rozumite sami sobe?
Svet imigranta, ktery muze srovnavat, protoze stridave zije v obou svetech, ktere chce porovnavat:
http://zvedavec.org/naokraj/2010/07/3855-mam-to-tu-rad.htm?PHPSESSID=539...
- Ak chcete pridať komentáre, tak sa musíte prihlásiť alebo zaregistrovať.
St, 21/07/2010 - 20:21 Mám to tu rád Vladimír
Mám to tu rád
Vladimír Stwora( více o autorovi > )
http://zvedavec.org/naokraj/2010/07/3855-mam-to-tu-rad.htm?PHPSESSID=539...
21.7.2010
Po dvou měsících pobytu doma se vracím do Kanady. Dnes, 20., je zde pro mne poslední den. Ještě nemám sbaleno, ještě musím uklidit garsonku, vyčistit ledničku, vysát, vytřít, zakonzervovat byt. Zítra tou dobou už budu nad Atlantikem.
Je to zvláštní, říká se, že kočka potřebuje zhruba měsíc v novém prostředí, aby si zvykla a začala místo považovat za svůj domov. Myslím, že lidé potřebuji zhruba stejnou dobu – další důkaz, že jsme všichni součástí stejné přírody.
Jezdím domů pravidelně, vždy na několik měsíců. A je to pokaždé stejné. Před cestou se mi nechce, bojím se nečekaných situací, které bych nemusel zvládnout, neznámého prostředí, nemám rád dlouhý pobyt v letadle. Po příletu na místo, ať je to Kanada nebo Česká republika, mi v prvních dnech místo nic neříká. Nemám k němu vztah, ani vazby. I když se vracím do míst, která důvěrně znám.
Zhruba po týdnu si jakž takž zvyknu, život se mi ustálí do pravidelných rituálů. A po dalším týdnu si začnu pobyt vychutnávat. To platí hlavně o ČR, v Kanadě prostě přežívám. Když pak z toho místa po nějaké době odjíždím, je mi smutno, cítím, že mě něco rve z kořenů, které jsem už stačil zapustit.
Myslím, že lidé, kteří hodně cestují, ale vždy jen do hotelů nebo kempů nemají možnost skutečně mít nové místo rádi. Nestačí se sžít s okolím. A potom jde i to, kde má člověk svůj „hlavní stan“. Pokud je to v ubytovacím podniku, no prosím, ono to jde, ale není to ono.
Člověk začne mít místo rád, až když v tom místě má skutečně svůj koutek, který mu říká pane. A ten koutek si musel nějak vybudovat a vyspravit a vybavit, často do toho investovat nejen peníze, ale i pot a krev. Tu krev – to myslím vážně. Když se třeba při opravě něčeho zraníte, když na tom, co budujete, ulpí vaše krev, a vy při tom cítíte bolest a v prvním okamžiku nadáváte jako špaček a jste vzteklí, to je přesně jeden z okamžiků, kdy zapouštíte kořeny. I ta bolest je k tomu třeba.
Mám rád toto místo zde v Čechách. Mnohokrát jsem sám sobě nadával, proč jsem si nepořídil něco někde více ve městě, bydlím totiž na kraji dědiny, ale když se večer koukám na oblohu, občas vidím i hvězdy v docela slušném počtu, není tady totiž městské osvětlení, které by zahlcovalo oblohu. Jak říkám, občas vidím i hvězdy a je to prima. Mám radost, když se ráno probudím, a v pokoji mi sedí kočka od sousedů, která v noci přišla oknem. Někdy dvě i tři. Mám rád cestu k sobě po polní cestě, kde teď v létě poletují bělásci, z jedné strany remízek, z druhé rovina lánu, na kterém zlátne obilí. Loni tam měli řepku a to zase bylo všechno žluté. Mám rád místní rybník, kde jsem hodiny proseděl na lavičce a pozoroval hladinu, a kde jsem se několikrát v poledne koupal nahý, když jsem šel z oběda, a nikde nikdo nebyl. Těší mě, že mě paní pošťačka zdraví a dá mi doporučený dopis i bez občanky, protože mě zná. V malinkém krámku mě znají také, paní prodavačka mě vítá s úsměvem, i když tam nakupuji jen nanuky, cigarety a někdy rohlíky. Mám rád tuto dědinu s křivolakými, úzkými chodníky, kde mají v obecním úřadě Síň slávy a na rohu hospodu s kuželkárnou, ale kde nekoupíte ani poštovní známku, protože tu není pošta. Těší mě, když si mohu koupit od místního člověka med, litr za osmdesát korun. Ne kvůli ceně, ale protože to je zdejší med v obyčejné láhvi bez nálepky, od zdejších včel a ne med z Austrálie.
Tak nějak mám pocit, že svět tady je více barevnější než v Kanadě. Právě tím, že je pochopitelnější. Ne, že bych tady zažíval jen příjemné věci, to určitě ne, ale tak nějak mi připadá, že tady je všechno více konzistentní a jednodušší. V Kanadě se multikulturalistům podařilo rozbít původní společnost. Je tam směska národů a barev, lidi žijou vedle sebe sice relativně v míru a v (zákonem nařízené) snášenlivosti, ale ne spolu. Jsou uzavřenější, studenější a myslím, že obecně mají ze života méně než třeba Češi. Tady doma mám jistotu, že když někoho oslovím, odpoví mi mým jazykem, a ne třeba svahilštinou nebo hindu.
A myslím si, že život na malém městě je mnohem příjemnější, než život ve velkoměstě. Člověk potřebuje k tomu, aby byl šťastný, nejen lásku a peníze a takové ty známé věci, ale i svůj malinký svět, kterému rozumí, který obhlédne pohledem a přejde od konce do konce za rozumnou dobu, potřebuje kolem sebe lidi, se kterými ho poutá stejná kultura a stejný jazyk. Nemusí je znát osobně, stačí, když je potkává a zdraví. Jedině ve svém mikrosvětě může člověk zapustit kořeny, a ty mu pak umožňují, aby lépe vzdoroval různým nepřízním. (Na tom také staví multikulturalisté, kteří se ten svět snaží rozbourat násilnou migrací cizinců, se kterými nás nic nepojí.) Mám rád malá města a vůbec všechno malé, co se dá pochopit, a čemu se dá rozumět. Například mám rád letiště v Ostravě Mošnově, protože je maličké a milé. A nenávidím obří letiště, jako že jsem jsem jich v životě par zažil. Všechna byla studená a odporná. Stejně tak mám rád malé hotely a nesnáším obří interhotely. Ale to jsem odbočil.
Co vlastně chci říct. Abychom si toho tady vážili. A abychom nedovolili pokrytcům v rouše beránčím, aby nám ten náš malý, konzistentní svět rozbili a rozleptali. Jak říkal Karel Kryl, nevěřte ostnatému drátu, i kdyby se stokrát tvářil jako stonek růže. Nebo tak nějak.
Št, 22/07/2010 - 05:52 Tak co? Uz nekdo z vas
Tak co? Uz nekdo z vas pochopil, o cem je zivot?
Uz nekdo z vas ubohych nestastnych opustenych bytosti konecne pochopil, ze neni vsechno zlato, co se trpyti a ze stastny zivot zi za ty vase vyjebane zelene papirky nekoupite?
Uz chapete, proc jste v te odporne zemi, te nNoemove arse svetoveho zverstva tak uboze sami? Proc nemate pratele a proto jediny vas zivot se odehrava virtualne na slovenskem webu usaboard.sk?
Naleteli jste lzi, ze prachy vam daji zivot a pritom zijete ten nejubozejsi a nejprazdnejsi zivot utecencu, kteri se pred tim nadhernym americkym svetem utikaji na internet mezi svoje slovenske bratry a sestry.
Snad vam, te prolhane luze jednou otevru oci.
Št, 22/07/2010 - 20:37 to arnold
pises ako chdobny knaz...ano tieto argumenty je jedina omluva Tvojho neuspechu...neviem kdo je ten pisatel toho clanku(kolko mudrych knich to napisal ze stoji za to ho citovat?)....ale vzhladom k tomu kde to publikoval budete mat hodne spolocneho;-)
Št, 22/07/2010 - 20:53 to arnold
jak se rika...tonouci se i stebla chyta ....arnoldek budulinek ,vzdy si musi najit nejaku omluvu za svoje neuspechy ,byt i formou nejakeho opisu od nekoho.
Arnolde ,prestan se cvachtat ve svych srackach neuspechu a napis neco positivneho co te vynese na obdiv a ne na posmech .
Št, 22/07/2010 - 21:34 teme, ty kulisku, zase jsi
teme, ty kulisku, zase jsi nedaval pozor a cetl vsechno pozpatku. Skoda, ze te ta skola tolik nebavila.
Ten text je o tom, jak ubohy zuvit vam ten odpadkovy kos kriminalniku nabizi, jak jste tam opusteni a ztraceni.
Tak jsem vam hodil takove steblo, abyste pochopili podstatu zivota.
Ty, cirus, vas cist, to se chce cloveku brecet. Vubec bych se nedivil, kdybyste byli alkoholiky, kteri umi jen cumet na televizi a zbyte zivota travi na usaboardu.
Ale jelikoz vam nedela dobre, ze zde mluvim tak naprimo a vnasim tolik svetla do vasich bludnych zivotu, necham vas zase chvili v klidu. Ono, jak vidno, vam to nedela dobre na nervy. Neustale me musite cist, i kdyz vas svet vykresluji taaak negativne, jak pises, vid? Tak at vam ho nedelam jeste tezsi strhavanim masky falesneho americkeho snu, tak fanatickym americkym ideologum zdar a praci cest.
Št, 22/07/2010 - 21:55 Arnold, Arnold.. ty si musel
Arnold, Arnold.. ty si musel mat naozaj horrorove zazitky tu v US. Hrozne ta do ovplyvnilo a este stale ta to ocividne strasi cele dni a noci aj ked uz si naspat doma. Nechapem jedno, preco si myslis ze ked ty si mal s US take hrozne skusenosti automaticky vsetci maju take iste zazitky, alebo ze k stastiu v zivote potrebuju presne to co ty a ak nie, hned su to vsetko idioti. Pozri, mrzi ma ze sa tvoje predstavy o stastnom a spokojnom zivote v US neuskutocnili, asi si ich mal poriadne vysoko ked si teraz tak hrozne sklamany... naozaj neviem co si ocakaval. Preco si vlastne do tych zlych US z tych dobrych Ciech odisiel? Co si si myslel ze ta v US stretne co v Cechach nebolo? Lebo ocividne sa ti tvoje ocakavania nesplnili a teraz je z teba jeden velmi horky, zatrpknuty a nehnevaj sa ale tiez velmi neobjektivny a zaujaty clovek. Preto je velmi tazko teba a tvoje nazory brat vazne.
Št, 22/07/2010 - 23:34 mr.olympia
nehadzaj tu steblami,ako micurin,co na sibiri 50cm snehu a kosy len tak cvendzia,kazdy tu srateny,len ty si specialista v orientacom behu,co sa vola zivot v amerike,ci celkovo v zivote,mas pomylene dojmy s pojmamy,citis sa na K2,ale nedas rady vyliezt na horu rip vole,nevis na co si hrajes,chcel by si byt rakoncaj,ci psotka,ale druhy schodik rebriku ti robi problem,nemas nic zdravej fantazie a realneho pohladu na ten bozi svet,mas urojenia,namiesto reality,ty kurva,keby si vedel,ako mam tu prejebane,tolke roky bez papierika,nic iste,nijaky halier zadarmo,co ma drzy,ako toho vlka v strehu a nuti menit,pravidla lovu,aby som prezil v tej divocine,co sa vola zivot,citis sa na vysoku cenu a neuvedomujes si,ze si len prach,poznanie samoho seba,hodnotenie svojich schopnosti,je zaklad uspechu,akehokolvek,chces skakt,ako bob beamon,kazdy nejak skoci,hlavne je vediet na co mam,ja na tu jebanu lopatu,na ktoru kurva nenapisu,ze skodi zdraviu,ako na cigarety kutvy,behas v tom zivote a z vacku ti vypadaj vyplasenky vole,dej si chleba se sadlem a zadumaj sa sam nad sebou,lebo si budem mysliet,ze sa ti sype srot z usi,co mas namiesto mozgu,nevies rozlisit,zakladne ludske vnemy a kuky na sposob zitia,ja nikdy nebudem rakoncaj,ani gates,ne toboz sediet po pravici bozej,budem polokokotskej ,vesnickej buran,lebo viem pokial mozem podskocit a to je dolezite,ako svina v tom love zivotom,inac myslim tvoj zivot,skonci v urojeniach a nevyrovnaniu sa sam so sebou,poculi,ste nie slovo bozie,ale originalny drist burana na urovni V3S s prekurevskou blizkostou k nalestenenmu ferrari a vcul dumat, s pozdravom laska a pravda vitezi,naschle na cintorine,kde budeme vyrovnany,ako nikdy.
Pi, 23/07/2010 - 08:30 pepane z nemanic -arnold
skola me bavila ,ale nebyt soudruhu ajejich patolizalu ,byla by moje skoloupovinna dochazka jakymsi smrncparadni prochazka ,uz v te dobe jsem se musel ucit rozlisovat takove tluchuby jako ty ,co jen zvani ,trepou pate pres devate ,maji plnou hubu kecu a o nicem je vysledek za nima .
Pi, 23/07/2010 - 15:33 ako vyzera zap. pobrezie?
Chcela som sa opytat ako pokracuje bakrupcia v Kalifornii ked uz aj vaznov museli vypustit lebo nemaju penazi.
Tak presne vyzera na Slovensku ked si pozriete relaciu z 22.06 regionalny dennik kde hovoria do eteru ze deniny su na pokraji bankrotu.
http://www.stv.sk/videoarchiv/relacia/regionalny-dennik/
Pi, 23/07/2010 - 16:13 Mám to tu rád Vladimír
Mám to tu rád
Vladimír Stwora( více o autorovi > )
http://zvedavec.org/naokraj/2010/07/3855-mam-to-tu-rad.htm?PHPSESSID=539...
21.7.2010
Po dvou měsících pobytu doma se vracím do Kanady. Dnes, 20., je zde pro mne poslední den. Ještě nemám sbaleno, ještě musím uklidit garsonku, vyčistit ledničku, vysát, vytřít, zakonzervovat byt. Zítra tou dobou už budu nad Atlantikem.
Je to zvláštní, říká se, že kočka potřebuje zhruba měsíc v novém prostředí, aby si zvykla a začala místo považovat za svůj domov. Myslím, že lidé potřebuji zhruba stejnou dobu – další důkaz, že jsme všichni součástí stejné přírody.
Jezdím domů pravidelně, vždy na několik měsíců. A je to pokaždé stejné. Před cestou se mi nechce, bojím se nečekaných situací, které bych nemusel zvládnout, neznámého prostředí, nemám rád dlouhý pobyt v letadle. Po příletu na místo, ať je to Kanada nebo Česká republika, mi v prvních dnech místo nic neříká. Nemám k němu vztah, ani vazby. I když se vracím do míst, která důvěrně znám.
Zhruba po týdnu si jakž takž zvyknu, život se mi ustálí do pravidelných rituálů. A po dalším týdnu si začnu pobyt vychutnávat. To platí hlavně o ČR, v Kanadě prostě přežívám. Když pak z toho místa po nějaké době odjíždím, je mi smutno, cítím, že mě něco rve z kořenů, které jsem už stačil zapustit.
Myslím, že lidé, kteří hodně cestují, ale vždy jen do hotelů nebo kempů nemají možnost skutečně mít nové místo rádi. Nestačí se sžít s okolím. A potom jde i to, kde má člověk svůj „hlavní stan“. Pokud je to v ubytovacím podniku, no prosím, ono to jde, ale není to ono.
Člověk začne mít místo rád, až když v tom místě má skutečně svůj koutek, který mu říká pane. A ten koutek si musel nějak vybudovat a vyspravit a vybavit, často do toho investovat nejen peníze, ale i pot a krev. Tu krev – to myslím vážně. Když se třeba při opravě něčeho zraníte, když na tom, co budujete, ulpí vaše krev, a vy při tom cítíte bolest a v prvním okamžiku nadáváte jako špaček a jste vzteklí, to je přesně jeden z okamžiků, kdy zapouštíte kořeny. I ta bolest je k tomu třeba.
Mám rád toto místo zde v Čechách. Mnohokrát jsem sám sobě nadával, proč jsem si nepořídil něco někde více ve městě, bydlím totiž na kraji dědiny, ale když se večer koukám na oblohu, občas vidím i hvězdy v docela slušném počtu, není tady totiž městské osvětlení, které by zahlcovalo oblohu. Jak říkám, občas vidím i hvězdy a je to prima. Mám radost, když se ráno probudím, a v pokoji mi sedí kočka od sousedů, která v noci přišla oknem. Někdy dvě i tři. Mám rád cestu k sobě po polní cestě, kde teď v létě poletují bělásci, z jedné strany remízek, z druhé rovina lánu, na kterém zlátne obilí. Loni tam měli řepku a to zase bylo všechno žluté. Mám rád místní rybník, kde jsem hodiny proseděl na lavičce a pozoroval hladinu, a kde jsem se několikrát v poledne koupal nahý, když jsem šel z oběda, a nikde nikdo nebyl. Těší mě, že mě paní pošťačka zdraví a dá mi doporučený dopis i bez občanky, protože mě zná. V malinkém krámku mě znají také, paní prodavačka mě vítá s úsměvem, i když tam nakupuji jen nanuky, cigarety a někdy rohlíky. Mám rád tuto dědinu s křivolakými, úzkými chodníky, kde mají v obecním úřadě Síň slávy a na rohu hospodu s kuželkárnou, ale kde nekoupíte ani poštovní známku, protože tu není pošta. Těší mě, když si mohu koupit od místního člověka med, litr za osmdesát korun. Ne kvůli ceně, ale protože to je zdejší med v obyčejné láhvi bez nálepky, od zdejších včel a ne med z Austrálie.
Tak nějak mám pocit, že svět tady je více barevnější než v Kanadě. Právě tím, že je pochopitelnější. Ne, že bych tady zažíval jen příjemné věci, to určitě ne, ale tak nějak mi připadá, že tady je všechno více konzistentní a jednodušší. V Kanadě se multikulturalistům podařilo rozbít původní společnost. Je tam směska národů a barev, lidi žijou vedle sebe sice relativně v míru a v (zákonem nařízené) snášenlivosti, ale ne spolu. Jsou uzavřenější, studenější a myslím, že obecně mají ze života méně než třeba Češi. Tady doma mám jistotu, že když někoho oslovím, odpoví mi mým jazykem, a ne třeba svahilštinou nebo hindu.
A myslím si, že život na malém městě je mnohem příjemnější, než život ve velkoměstě. Člověk potřebuje k tomu, aby byl šťastný, nejen lásku a peníze a takové ty známé věci, ale i svůj malinký svět, kterému rozumí, který obhlédne pohledem a přejde od konce do konce za rozumnou dobu, potřebuje kolem sebe lidi, se kterými ho poutá stejná kultura a stejný jazyk. Nemusí je znát osobně, stačí, když je potkává a zdraví. Jedině ve svém mikrosvětě může člověk zapustit kořeny, a ty mu pak umožňují, aby lépe vzdoroval různým nepřízním. (Na tom také staví multikulturalisté, kteří se ten svět snaží rozbourat násilnou migrací cizinců, se kterými nás nic nepojí.) Mám rád malá města a vůbec všechno malé, co se dá pochopit, a čemu se dá rozumět. Například mám rád letiště v Ostravě Mošnově, protože je maličké a milé. A nenávidím obří letiště, jako že jsem jsem jich v životě par zažil. Všechna byla studená a odporná. Stejně tak mám rád malé hotely a nesnáším obří interhotely. Ale to jsem odbočil.
Co vlastně chci říct. Abychom si toho tady vážili. A abychom nedovolili pokrytcům v rouše beránčím, aby nám ten náš malý, konzistentní svět rozbili a rozleptali. Jak říkal Karel Kryl, nevěřte ostnatému drátu, i kdyby se stokrát tvářil jako stonek růže. Nebo tak nějak.
So, 24/07/2010 - 03:59 nerozumiem tomu clanku ze o
nerozumiem tomu clanku ze o com to je.
To ze ho vitaju s usmevom v obchode lebo ho poznaju. V US ma vytaju s usmevom aj ked ma nepoznaju.
To ze ma med priamo z tej dediny nemusi znamenat ze ten med je kvalitny. Ten "zly" med z obchodu prechadza roznymi kontrolami a nikto nevie co sa dava do toho medu v dedine.
Ja ak niekoho oslovim, tak pozor, prekvapivo odpovie mi, uz to prichadza, tramdadaaa anglicky. Zaujimave ako to je mozne, ze jemu vzdy odpovedali svahlisky. Asi mam stastie na ludi. Naozaj zahada ze mne odpovedia v amerike anglicky.
Zivot v malom meste (dedine) je mozny aj v US, nie su tu iba velke mesta.
Cely ten clanok je blbost. Je to o pohodlnom cloveku, ktory nechce nic robit, len si prezit svoj zivot pekne v klude. Nechce sa prisposobit dnesnej dobe. Takych ludi na SVK poznam vela. Staci im malo, len aby mali ten svoj domcek a par kamaratov.
Niekomu to vyhovuje. Presne pre takych ludi je Europa. Je onich postarane, vsetko naservirovane pod nos a maju ten svoj "maly svet".
Po, 26/07/2010 - 15:43 to Maverick
skusim Ti to vysvetlit...
Ide o uhol pohladu....
O zhodnotenie situacie v ramci realneho casu a priestoru...
Jeden moj zakaznik bol nedavno na dovolenke v EU i v Prahe.
Vzhladom k tomu ze pozna moj nelichotivy nazor na ,,ten svet,,
Tak mi po navrate vasnivo oponoval....
Ale ved tam sa zije ako v raji!!!!
Vseci len chlastaju,sukaju a ryby chytaju a nik nepracuje!!!!RAJ NA ZEMI!!!
Nuz asi tak...prisiel tak nazhaveny ze nebit toho ze tu ma zavezky tak sa tam snad prestahuje!!!!
A ,,arnold,, v tomto odkaze toto vlastne tiez potvrdil...nuz ludia maju rozne priority...arnol napriklad dobre pivo...(a zda sa ze mu to k zivotu staci)
Mam rad skromnych ludi...;-)
St, 28/07/2010 - 14:01 mne ten clanok vela
mne ten clanok vela hovori..
Vam to vazne nikdy nejde na nervy tie falosne usmevy?
Ale zalezi velmi na tom kde ste a koho stretnete. Ked je niekto vo velkomeste alebo tak, ten clanok velmi sedi. To nebolo vobec o mede. Vidim ze niektori to vobec nepochopili, lebo na to treba mat troska citu a citat medzi vetamy, poeticky.
Nevzdelani a nekulturni ludia predsa nemozu pochopit nieco co je na vyssej urovni ako umenie, poezia...svoj svet.
Zivot celkovo v zahranici je velmi samotarsky a to co dava dajme tomu vo financnej forme(co je jedine comu niektori ludia rozumeju) ubera v kvalite zivota. Kvalita zivota nie je o tom na akom aute sa prevazas, kolko stal tvoj barak, alebo aky mas plat.
Kvalita zivota je aj o tom, ze ked sa chces s niekym porozpravat, pochopi Ta a naozaj bude pocuvat a nemusis platit psychologovi tak ako to riesia tam.
To vam pripada normalne ze ked okolo vas niekto prejde a povie Hi How are you? Nezaujima ho ako sa naozaj mate? Doma ak to niekto zo seba dostane tak to aspon mysli uprimne a naozaj ho zaujima ako sa mate.
Ale samotarsky ludia co doma nemali vela kamaratov si vacsinou v zahranici zvyknu lahsie, lebo im ten ludsky kontakt nechyba. V podstate ked sa pozriete na Americanov tak vacsinou ti co maju dobry zivot su ti co su obklopeni priatelmi z detstva, rodinou a maju aj rodicov blizko. Proste je to o rodine, ktoru tam my nebudeme nikdy mat a o ludoch co maju stejnu historiu a kulturu a niekedy aj detstvo ako my..
St, 28/07/2010 - 16:04 preco falosne?Ako si na to
preco falosne?Ako si na to prisiel?Ludia sa tu usmievaju viacej...hlavne preto ze maju na to viac dovodov(netvrdim ze to nema suvislost s ekonomikou) ale je to tak...ak mi nieco lezie na nervy tak su to prave nefalsovane ,,nasrate ksichty,,
no poezia, umenie...vyssia uroven....to si ako myslel?Ved Slovaci ani netusia co to je....divadlo,vermisaze...to je to cim Americania travia hodne casu!
Samotar?Tak neviem mam uplne ine skusenosti....na SK je krcma,to je fakt...ale v USA som obklopeny ludmi co maju ohromne mnozstvo kolektyvnych aktivit!A nemusime sa stretavat len v krcme;-)
,,Hi How are you?,, Preco to prekladas doslova?!Ved to je pozdrav,nieco ako na SK ahoj! Vadi Ti ked ta niekdo na SK pozdravi?!!!
Ano je to o ludoch...a plati ze ake si to urobis take to budes mat...
Rodina...nuz zastavam nazor ze rodinu si neviberas,priatelov ano..
A tiez ze skutocna rodina je tvoja zena a deti....taka rodina vo forme svokry ,rodicov,bratrancov atd. je lepsie ked je dostatocne daleko(potom ta skutocna rodina funguje lepsie!)
St, 28/07/2010 - 16:46 myslel som tym ze zivot je
myslel som tym ze zivot je samotarsky pre niekho kto sa tam nenarodil. Pretoze nikdy nebudes american v pravom slova zmysle, nebudes poznat vsetky rozpravky ktore pozerali, neskoncil si ich zakladnu/strednu, proste ten zakladny vyvoj ktory je do 18rokov si neprezil tam a to budes vzdy tak trochu pocitovat. Kazdy je iny a mozno niekto to popiera ale vnutri to budes vzdy podvedome citit.
St, 28/07/2010 - 16:55 hej ludia su rozny...to
hej ludia su rozny...to nepopieram...
a to chapem ze sa niekto v USA nikdy doma citit nebude...
zalezi kdo aky sme...ludia co stihli zapustit korene na jednom mieste maju vobec problem zit inde...
Osobne som ,,z domu,, od 14tich rokov,takze som taky pozemstan a doma som vsade na zemi;-)Ale brat sa i ozenil zo susedkou len abi nemusel dalej ako o dom,pokus zit inde dopadol rychlym navratom mame pod suknu...ale taky je zivot...kazdy sme iny...
Rozhodne vsak neni na mieste abi slovak kritizoval americanov a to v nicom!!!Netvrdim ze USA je idealne...ale treba si upratat doma a az potom ukazovat na bordel niekoho ineho!
St, 28/07/2010 - 17:02 to nebolo v ziadnom pripade
to nebolo v ziadnom pripade kritizovanie. Ja len poukazujem na inu kulturu a ine detstvo a navyky, kulturu a rodinny zivot.
Tak ako keby ma niekto vyslal do Juznej Korei, tiez by som tam pocitoval ze ludia v mojom veku nemaju take spomienky ako ja, maju ine idoly, kulturu, vychadzaju z inych hodnot, presli inym systemom a inou vychovou. To iste je v USA , nie je to prirodzene sa takto vyclenit z jednej kultury a pichnut sa do druhej, clovek tym trpi aj ked nevedome. My mame sice pocit ze je rozdiel medzi USA a Koreou lebo USA pozname z filmou, ale princip je ten isty. Ina kultura, ine nabozenstva ina historia a hodnoty a iny jazyk ale jazyk je to najmenej.
St, 28/07/2010 - 17:05 urcite...ja som zase len
urcite...ja som zase len chcel podotknut ze nie vsetko comu nerozumieme je automaticky zle alebo horsie od toho comu rozumieme...
St, 28/07/2010 - 17:18 jasne nie je to horsie ani
jasne nie je to horsie ani lepsie len sa koli tomu budes vzdy citit trochu mimo v urcitych situaciach alebo pri urcitych komentoch co by sa Ti vo svojej vlastnej kulture nemohlo stat. Ja som zistil ze je to v urcitom smere pre cloveka krok dozadu v urcitych veciach.
St, 28/07/2010 - 17:32 ***Prírucka 2010 #
***Prírucka 2010
# Zdravie
#*1. Pi vela vody.
# 2. Jedz ranajky ako král, obedy ako princ
a vecere ako žobrák.
# 3. Jedz viac jedla, ktoré rastie na stromoch
a kríkoch
a jedz menej jedla, ktoré je spracovávané.
# 4. Ži s tromi E – Energia – Entuziazmus - Empatia.
# 5. Modli sa a venuj tomu cas.
# 6. Hraj viac hier.
# 7. Cítaj viac kníh, ako v roku 2009.
# 8. Sed v tichosti aspon 10 minút každý den.
# 9. Spi 7 hodín.
#10. Prechádzaj sa 20-30 minút každý den a usmievaj sa pri tom.
# Osobnost
#*11. Neporovnávaj svoj život s druhými. Vôbec nemáš tušenie,
o com je ich cesta životom.
# 12. Neprechovávaj negatívne myšlienky alebo veci,
ktoré nemôžeš kontrolovat. Namiesto toho venuj svoju
energiu prítomným pozitívnym momentom.
# 13. Neprepracúvaj sa. Udržuj si svoju hranicu.
# 14. Neber sa tak vážne. Nikto iný Ta tak vážne
neberie. :-)
# 15. Nemínaj svoju vzácnu energiu na ohováranie.
# 16. Snívaj viac, kým nespíš.
# 17. Závist je strata casu. Už máš všetko, co potrebuješ.
# 18. Zabudni na to, co sa stalo v minulosti (odovzdaj to).
Nepripomínaj svojim blízkym chyby z minulosti.
To znicí Tvoju prítomnú radost.
# 19. Život je príliš krátky na to, aby sme nenávideli druhých.
Prestan nenávidiet.
# 20. Vyrovnaj sa so svojou minulostou,
aby neovplyvnovala Tvoju prítomnost.
# 21. Nikto nemá moc nad Tvojou radostou okrem TEBA.
# 22. Uvedom si, že život je škola a si tu, aby si sa ucil.
Problémy sú jednoducho súcastou životopisu, ktoré sa objavujú a
miznú ako algebra class, ale lekcia,
ktorú sa z toho naucíš bude na celý život.
# 23. Usmievaj sa a smej sa viac.
# 24. Nemusíš vyhrat každý spor. Súhlas nesúhlasu.
# Spolocnost
#*25. Volaj casto svojej rodine.
# 26. Každý den daj nieco dobré druhým.
# 27. Odpust všetkým všetko.
# 28. Tráv cas s ludmi nad 70 rokov a pod 6 rokov.
# 29. Pokús sa každý den vycarit úsmev na tvárach aspon 3 ludí.
# 30. To co si o Tebe myslia druhí nech Ta vôbec nezaujíma.
# 31. Tvoja práca sa o Teba nepostará, ked si chorý.
Tvoji priatelia áno. Bud s nimi v kontakte.
# Život
#*32. Rob správne veci !
# 33. Vyhod všetko, co nie je nápomocné , krásne alebo potešujúce.
# 34. Boh lieci všetko.
# 35. Akokolvek dobrá alebo zlá je situácia, zmení sa..
# 36. Nezáleží na tom ako sa cítiš, vstan, oblec sa a ukáž sa.
# 37. To najlepšie ešte len príde.
# 38. Ked sa ráno zobudíš živý dakuj za to Bohu.
# 39. Tvoje najhlbšie ja je vždy radostné. Tak bud radostný.
St, 28/07/2010 - 19:45 bastard, jsem rad, ze aspon
bastard, jsem rad, ze aspon nekdo to tu pochopil.
Moc hezky jsi se k tomu taky vyjadril.
cirus, teme a jemu podobni jsou lide, pro kterych je usa nabozenstvi. A at o nem reknes cokoli, vykazuji stejne chovani, jako fanaticti muslimove v Afganistanu. Proste se citi porad v defence, protoze se jim jejich nabozenstvi trese v zakladech.
Oni neziji americky zivot, oni neziji zadny zivot. Jejich cely zivot se odehrava na internete, tady na usaboarde. Zene je k tomu neuveritelna vnitrni prazdnota zivota a pocit opusteni.
Podivej se, kolik tito lide tady vygenerovali prispevku.. miliony!
Ale ja je chapu, take jsem v te zumpe zil a take kdysi vysedaval kazdy den na internetu a psal blaboly.
Dnes uz pisu, jak jsem jsem se zminoval, z mobilniho telefonu, kdyz seru na hajzlu a nudim se.
Ted musim splachnout a bezet ven, jdu do kina. Tak naschle.
Št, 29/07/2010 - 02:09 prirucka.ale z mojej sisky
nie na 2010,ale cely zivot
velice kratce:sleduj dianie okolo seba,pocuvaj svoje telo,nijaky pc,neda impulz,lepsie,ako ono samo,vyvaruj sa reklamy,hlavne od tabletiek,telefonov a nejaky pojebanych hier,najhlavnejsie sleduj tu bozu naturu,okolo seba,vtacka ,hmyz,strom,tien nad lesom,farby,vnimaj vone akekolvek,potom porovnavaj s hocicim,oliz drevo,ci kamen,zozuj list,jebni sa kladivom po ruke,ale mocno a bud si isty,ze druheho boli tak isto,,ked neboli mas drevenu,jebni do ziveho,tvoje city,su podobne do drvivej vacsiny holoty,jeho stiny a hovno smrdi rovnako,slzy ma slane,ako ty,komedia sa moci kazdej jednej rovnako,kokot stava kazdemu,ak ma este stavy,len rozdiely v kalibri a nie kazda paracka preferuje cingovsku salamu,kym odpustis,podumaj,vo vacsine vrat kurve 3 krat viac,usmev je v nasom zivote miziva zalezitost, vsetko to pospajaj do kopy,hlavne sleduj bozi svet okolo seba,zive tvory,ale aj skaly,vodu vsetko,aj ked si niekto odpluje,ci skrabe sa skryto po pizde,ci jajach,ci dela koulicku,to vsetko sa nazyva sulad s mensimi,ci vacsimi vykyvmy,ktore moze ovplyvnovat tvoja mysel a HLAVNE poznanie,ktore pamatat nikdy nedosiahneme,to nie je si zajebat,ci poslat niekoho do pici,ci nazrat sa,ci sa smiat,tancit,spievat ci srat poznanie sameho seba,cinnost tvoja v tom kolobehu co sa nazyva zivot,je miziva sanca,ze ked pride ta panna,co sa vola smrt,co nas vsetkych vyrovna do jedenj laty,ze nezomries docista kokot,len budes dalsie smetie v tom prachu do ktoreho do jedneho bez vynimky pojdeme a ta mi dava jezisbohovu satisfakciu,ze sa ropzlynieme v tom kolobehu amen.
Št, 29/07/2010 - 18:54 hej arnold bol som tam takze
hej arnold bol som tam takze viem svoje. Je ine cestovat a pozriet sa tam a je ine tam zit. Zit by som tam nevedel. Nemam rad umele usmevy a radsej mam nefalsovany pravy zamraceny ksicht ak je uprimny. Nemam rad pretvarku. Vela americanov je navonok milych a usmievavich a vnutri su dost zhniti. Psychopaticki, neuprimni a hlavne zeny tam neustale hraju nejake manipulacne hry.Nesedi mi ta kultura. Chyba tam prirodzenost. Necenia si skromnost, ale hubatost, proste ina kultura ine mravy ina moralka a to vsetko vyplyva z inej historie.
Uz len ked som videl Francuzsky film bez pretvarky a umelych usmevou ulavilo sa mi. Europa ma svoje negativa ale aspon vies na com si a nikto sa Ti odporne neskeri do ksichtu. Ja pretvarku nepotrebujem. Jednoduchi ludia mi stacia lebo su bohatsi duchom.
Št, 29/07/2010 - 20:28 Email zo Slovenska
Tato email zo Slovenska mi dnes prisla od kamosky co zije na Slovensku (nikde inde nezila). Ma 42 rokov. Neviem co si o tom mam mysliet, hlavne preto ze citanim tvojich a arnoldovdych prispevkov sa mi zda ze na Slovensku a v Cechach je raj a v US peklo. Tak ako to naozaj je?
Tu je jej email.. trochu dlhe ale citajte.
Realita dneška ...
Ryba, jedlo žobrákov, ako sa niekedy na bratislavskom trhovisku hovorilo, sa stala lahôdkou. Kuracie zadky, ktoré sa hádzali psovi, sa začali predávať s kúskom chrbta v honosnom balení s hrabákmi a krkami, ako delikatesa. Kvalitnú vodu z vodovodu, sme vymenili za sladké presýtené žbrndy. Rohlíky sa scvrkli o polovicu, kyslé mlieko sa nedá doma vyrobiť, pretože vznikne jedna smradľavá odporne zapáchajúca tekutina, ktorú udržíte v ústach len dovtedy, kým ju rýchlo nevypľujete… a to kdeko ľvek!
Všetko čo bolo kedysi naozaj dobré, čo malo svoju hodnotu-tradíciu, sme vlastne vymenili za šmejdy v drahom obale.
Sú tu aj dobré veci. Len čím ďalej ich je menej a treba ich poriadne hľadať. Hľadať, premýšľať, čítať nečitateľné návody a obsahy, ktoré nemáme šancu vidieť, ak sme si nepribalili lupu.
Ulice sa nám zaplnili Bratislavčanmi z Číny, Thajwanu či Vietnamu. Cez reklamy si nevidíme špičku nosa. Chodníky a prechody sú plné stojacich áut. Exekútor dopisuje adresu a správca domu hádže do schránky vyúčtovanie s tučným nedoplatkom.
Žijeme v pomyselnom blahobyte. Máme dva aj tri telefóny, internet, televíziu, domáce kino, DVD, PC a stále nám niečo chýba. Zákazy, príkazy, nariadenia, poučenia, ktorým už človek prestáva rozumieť a vyznať sa v nich, je priam nemožné. Kamery nás sledujú na každom kroku. Kdekoľvek sa pohneme, sme pod kontrolou. Všetko je evidované, zaznamenané a všetko pre našu „bezpečnosť.“ Každá správa, každá pošta, každý telefonát, každá platba, každý mail, každý, niekedy veľmi súkromný pohyb, je pod organizovaným dohľadom. Kedykoľvek sa dá vybrať z archívu ako zbraň, ktorá je pripravená na okamžité použitie proti nám. Zaujímavé je, že aj pri takomto špicľovaní dochádza k trestným činom o akých som nemal v minulosti ani potuchy. Drogy, prepady, násilie, výpalníctvo, vraždy… sa stali bežným sprievodným javom tejto slobodnej doby.
Zbavujeme sa vlastnej identity, pretože súhlasíme so všetkým, čo po nás rôzne inštitúcie, ako banky, mobilní operátori a pod., požadujú.
Môžeme vidieť oči bezdomovca, ktorí sa určite na ulici nenarodil. Môžeme vidieť žobrákov, čo im trčia nohy z kontajnera,aby sa natiahli za prázdnou fľašou, či noblesné hotely pre psov aj s vlastnou www stránkou, lekárom a kaderníkom. Môžeme sledovať zložité operácie svojich psích miláčikov priamo na internete. A ak sa nám náhodou nás drahý psík stratí, okamžite sa oňho postarajú v útulku aj s lekárskou starostlivosťou. Ak sa však ocitne na ulici človek, nezakopne oňho ani pes. Stávame sa číslom daňového úradu či sociálnej poisťovne.
Kde sa podeli hodnoty, kde je vlastná podstata človečenstva? Kde je niečo viac, ako len strohé konštatovanie…? Hrôza, čo sa tu udialo za tých dvadsať rokov. Vytratila sa láska, porozumenie, ľudskosť, tolerancia, teplo rúk, sklon pred šedinami…
Nepoznáme suseda, nevieme aký plat má vlastná žena či muž. Nesmieme dať po zadku vlastnému dieťaťu ak nechceme mať problém s úradmi. Sledujeme stupídne, nehodnotné až deštruktívne pôsobiace televízne stanice, kde seriály bez konca nahradzujú kultúrne vyžitie určitej skupine nevedomých a možno aj nevidomých ľudí. Ale čo ta druhá polovica? Nemá šancu fungovať dôstojne, bez toho aby jej boli podsúvané podobné stupídnosti?
Ak je toho málo, môžeme si pozrieť Superstar a tam nás pošlú verejne do riti aj s posmešným komentárom. Ak je ešte málo, potom sú tu pripečení policajti, alebo niečo podobné o tzv. mafii? Nádhera a vďaka, za ten kultúrny a hodnotný zážitok, ktorý nám za lacný peniaz podsúvajú ako duševným mrzákom, niektoré televízie. Nehovoriac, aké celebrity tam má možnosť človek vidieť… Kde že by mali na nich takí umelci, ako p. Króner, Dibarbora, Huba… atp., čo sa celý život usilovali, aby predviedli ten najlepší herecký-umelecký výkon, aby zanechali v divákovi ozajstný zážitok. Rozdiel je len v tom, že títo herci s umením žili celý svoj život. Žili pre umenie a srdcom umenie tvorili.
Kupujeme cigarety, ktoré nám zakázali fajčiť tam, kde sa fajčiť vždy mohli. Okrádajú nás ako malé deti na piesočku a z každej predanej krabičky nám jednu-dve vytiahnu už pred predajom.
K lekárke chodíme s platobnou kartou, alebo s peňaženkou v ruke… bavíme sa ako roboti, keď jeden rozpráva o živote a druhý hľadí do počítača.
Formulky, nacvičené frázy, ktoré nemajú s našim ozajstným ľudským vnútrom a presvedčením nič spoločného. Letákmi, ktorými sú upchané vchody bytoviek, nás lákajú do obchodov. Dobre nás neprosia aby sme nakúpili práve u nich. Keď sme však zaplatili, „u nich“, nestačíme sa diviť ako musíme kmitať a hádzať svoj nákup do tašky. Hneď je jasné kto je tu pánom a kde ich zdvorilosť skončila.
Môžeme povedať svoj názor. Slobodne, demokraticky sa /občas/ vyjadriť. No k čomu to je, keď je to nič platné.
Žijeme v neustálom strese a napätí. Nikto z nás si nie je istý zajtrajškom. Je len pár jedincov, ktorým je to jedno a tí žijú aj tak mimo nás a v anonymite.
Nie som sám, ktorému to všetko už začalo vadiť.
Niekde sa stala chyba-veľká chyba, ktorej náprava bude trvať dlho. Ochorel nám svet a mi v snahe uplatniť sa, sme ochoreli s ním! Socializmus nebol dobrý, ale takáto demokracia, nie je o nič lepšia. Možno až nástup duševných chorôb, depresii, samovrážd, naštartuje proces triedenia, ktorý nás položí na kolená, keď to už prestaneme zvládať. Vidíme len Bratislavu, alebo väčšie mestá, ale čo tí, ktorí žijú na dedinách, samotách?
A čo ďalej?
Mám dosť slobody tohto typu, slobody, ktorá so slobodou nemá nič spoločného. Slobody, ktorú si nedokážeme užívať, pretože je viac proti nám ako pre nás. Je tak oklieštená zákonmi a zároveň otvorená neprávosti, zločinu, podvodom, že jej existencia mi pripadá ako aura. Kdesi je, ale nevidím ju. Je mimo mňa.
Nuž a záverom? Nechýba mi už reklama, ktorá ma v tej západnej dedine tak ohúrila. Nechýba mi ani západ o ktorého ideách som toľko sníval. Nechýbajú mi ani kuracie zadky čo som hádzal psovi… chyba mi len jedno: chcem ešte stretnúť človeka-priateľa. Chcem sa ráno prebudiť a celým srdcom sa tešiť novému dňu. Chcem mať okolo seba úprimných ľudí, ako tomu bolo voľakedy. Chcem stretnúť kamaráta, ktorého prvá otázka nebude smerovať k materiálnym veciam, ale bez prípravy ma potľapká po pleci: Ako sa máš? Ako žiješ? Zájdeme si sadnúť…? Kamaráta ktorého v polovici debaty nevyruší zvonenie mobilu a bude musieť odísť. „Vieš,tento telefonát bol tak dôležitý, že ak by som to nezobral, mohlo by ma to stáť prácu.“
Nie! Verím že nie! No ovládol nás strach a v tom strachu žijeme svoje každodenné životy. To je fakt a skutočná realita tohto novodobého, pokazeného sveta.
Nehovorím o novembri, ten prísť musel, ale o tom, čo všetko sem s novembrom vkĺzlo. Ďalšieho pokusu, ktorý príde keď sa to už celé nebude dať udržať, sa chvála Bohu nedožijem.
Dokedy bude človek hľadať svoje miesto?
Št, 29/07/2010 - 21:48 ano je to vsade, niekde vsak
ano je to vsade, niekde vsak vo vacsej miere u nas si este ale chvalabohu ludia uvedomuju tu tragediu a vedia sa na to pozriet skepticky. Na zapade uz len zriedka.
Št, 29/07/2010 - 22:10 Ja len mozem povedat ze ma
Ja len mozem povedat ze ma mrzi ak naozaj mas take skusenosti, ci uz v US alebo na Slovensku, a podla toho vidis a posudzujes cely narod alebo dokonca svet. Lebo ja osobne take skusenosti nemam, a to ver ci nie, nie som ani nekriticka, ani slepa, ani nie som retardovany ignorant co nevie kolko je 1 +1. Prezila som dost a dobreho ale aj zleho a napriek tomu este stale vidim okolo seba krasnych ludi, uprimnych a spolahlivych co su stelesnenim ludskosti. Alebo ako ty si sa vyjadril .. nezhnitych. Na ich narodnosti absolutne nezalezi.
Mrzia ma kazdeho zle skusenosti co ho "nutia" vidiet svet okolo seba v takych tragickych farbach.
Št, 29/07/2010 - 22:53 plus minus rovnake v kazdej
plus minus rovnake v kazdej tzv "demokracii". Mozno trochu lepsie od SK na zapad ale nie uplne a hlavne trochu na sever. A kto za to moze? My sami. Vzdy mas na vyber. Zjest rajcinu z vlastnej zahradky namiesto tej zglobalizovanej, ale to by ti usiel zaciatok Superstar lebo by si este musel vecer polievat.... tie kuracie trtoly si dotycna moze kupit aj od mojho deda co chova sliepky a nebude sa ani stazovat ze su luxusne zabalene. Televizor moze vyrazit von oknom a citat knihy, pripadne nejaku tu rozumnejsiu cast internetu. Z radii moze pocuvat iba okruhy SK rozhlasu a ma to s minimom komercie, a tak by sa dalo pokracovat. Urcite chodi nakupovat do Tesca, nuti ju k tomu niekto? Odmieta aktivne vsetko to co jej vadi? Vsimla si ze to co k nej dostava nejako samo je na 99% bullshit a ze skutocnu kvalitu treba hladat? A vynalozit na to nejake usilie? Mozno ze si to ona uz vsimla. Ale 90% vsetkych ostatnych ludi nie. Az si to uvedomi tych 90% naroda a nielen slovenskeho, potom sa nieco zmeni.
Št, 29/07/2010 - 23:26 na vlas podobne i tu
Alena, mna osobne nemrzi ze sa mas tak dobre, aj mne nie je zle ale ten clanok je pravdivy natolko tam ako i na americkom kontinente. To co opisal dotycny je na vlasok podobne tomu na druhej strane pologule. No jednym slovom globalizacia. Pred 10 dnami prisiel do us znamy zo Slovenska majuc GC podivat sa pribuzneho a dostal otazku na letisku ci plati dane.... pracuje na Slovensku a Us by sa nepohnevalo keby odovzdaval svoj prijem do bielo/cierneho domu len tak a nazratych by nezaujimalo ci mu nieco zostane do huby.
Syty neveri hladnemu.
A ty micsi ked mas na vyber gratulujeme. Len s tou paradajkou je tak ze ked nemas zahradku tak ju predsa musis kupit v obchode a do riti je nerealne zasadit. Kazdym dnom nas vyber je mensi a mensi vratane teba Micsi.
Pi, 30/07/2010 - 00:32 Skusim ti to takto vysvetlit.
Skusim ti to takto vysvetlit. Ci sa ja mam dobre alebo zle zavisi z pohladu toho kto to posudzuje. Pretoze to co podla mna je mat sa dobre ani zdaleka nemusi iny clovek povazovat za "dobre". Ja nepotrebujem MAT to najlepsie a najdrahsie a najnovsie na svete. Podla mna dobry zivot znamena ze mam okolo seba ludi co mam rada a ktori "have your back" ked to potrebujes. Tak isto ako ja ich. Mne staci k stastiu sa rano zobudit zdrava trebars mam cas ist von prejst milu a dve, osprchovat a ist do roboty. Mam radost ked citam dobru knihu alebo ked mozem ist cez vikend stretnut sa s priatelmi, nieco dobre uvarim a vidim ze to chuti. Mam dobry den ked pridem domov unavena z roboty cez tyzden a vidim ze mi sused pokosil travu okolo domu len preto ze mal cas a videl ze ja asi nie. To je to co robi moj zivot dobrym, snazim sa byt k ludom taka ako ja by som chcela aby boli oni ku mne.
To ze je na svete vela zla a nestasta, ludskeho utrpenia, neuveritelnej arogancie a bezhranicnej hluposti viem. Ked mozem pomozem tym co to potrebuju, ale kedze nie je v mojej moci vyriesit problemy tohto sveta tak podla mna nemozem prezit moj zivot z toho absolutne deprimovana a nestastna a stale nadavat. Mozno je to sebecky postoj.. mozno nie. Never ani tomu ze moj postoj je ze syty neveri hladnemu, prezila som toho dost ze mozno niekedy mne by ani ten hladny neveril. Len ma to jednoducho nepolozilo a nie som z toho aky osud mi zivot nalozil zatrpknuta a zdeprimovana. Byt vdacny za to dobre co v zivote mas a nebyt trpky ze je toho vela co nemas je lekcia co mna osobne moj zivot naucil.
Pi, 30/07/2010 - 02:01 to alena
mudre slova....len sa obavam ze NEstastie a spol to pochopi az par rokov po tom co im skonci puberta(ak vobec)
Zivot mame taky aky si ho spravime , obvinovanie kohokolvek z nasho neuspechu je len potvrdenim vlastnej neschopnosti...
Vsetko je relativne,pre krovaka z Australie moze vazne ta prazna plechovka Coly znamenat viac ako pre americana nove auto...
A tak neni dovod pochybovat ani o ,,arnoldovych,, hodnotach na SK;-)
Stastie zase netusi co je zivot a chova sa ako ,,dieta kvetov,, a chce zmenit svet...osobne som rad ze su taky ludia a je skoda ze az dospeju tak pochopia a zmenia sa na normalnych;-)
Pi, 30/07/2010 - 02:54 stastie a to akoze si tym
stastie a to akoze si tym chcela co povedat? ved ked si slovak a ides pracovat do USA a vratis sa, musis podat danove priznanie ze si pracovala v zahranici a odviest dane na slovensku.
Tak akoze o co ti ide? fuj fuj zla amerika? otvor oci prosim ta
Pi, 30/07/2010 - 07:45 Ked rozhodne vecsina, tak to musi byt dobre...
Stastie, to s tymi danami nebol dobry priklad. Skoro kazdy stat si vyhradzuje pravo zdanovat svojich rezidentov a obcanov, jak US tak SK. Vecsinou medzinarodny prijem musis minimalne priznat, zdanovat sa moze, nemusi, alebo len ciastocne, to zalezi od mnohych okolnosti. Keby SK danove urady pracovali evektivne tiez by si to strazili.
To s tym rajcakom bola skor taka metafora, ale ked uz si sa toho chytila tak asi tolko konkretne k tomu, ze ta zenska co pisala ten email ked nema zahradu mozno mohla pestovat u rodicov, mozno u surodencov alebo inej rodiny (urcite v kazdej rodine blizkej ci vzdialenej sa zahradka najde), mozno by sa kvoli tomu musela s niekym udobrit-v minulosti vseobecne sirsie rodiny viac drzali spolu a preco nie dnes to nechcem rozoberat. Alebo mohla si prenajat, moj kolega tak robil. Alebo skusit kupit od suseda vedla. Alebo na trhu. Alebo od suseda na kraji mesta. Alebo v prvej dedine za mestom. Alebo ak to bolo niekde na severe SK tak od "suseda" z Lefantoviec pri Nitre co to vykupil vo vykupni zeleniny od svojich susedov a odkial si nejaky zeleninar zo severu odvazal 2 krat za tyzden prepchatu Aviu bednickami zeleniny, cerstvej, nekonzervovanej. A predaval to tam niekde na trhu alebo tam mal volakde zelovoc co tam uz neni. Ale ta zenska pravdepodobne zacala cela stastna nakupovat v retazcoch zeleninu ako vymalovanu a lacnu, mozno spociatku aj rovnako dobru. Ale uz si ludia zvykli, tam chodit a ani nevedeli ako zacalil jest zeleninu gumennu a ked sa poniektori zbadali tak zistili ze uz kupuju od "suseda" z Maroka alebo odkial namiesto skutocneho suseda. A ten zelovoc co tam kedysi bol uz tam neni. A mozno aj ti pestovatelia co kedysi pestovali dobre, dneska su okolnostami nuteni pestovat pre prachy alebo prezitie, nie pre chut. Alebo udajne to kvalitne stale je ale vyvaza sa na zapad, hlavne DE. Takze kto za to moze? Neber to tak ze som tolko popisal o blbej rajcine, toto je o principe.
Ano, moznosti vyberu sa zuzuju aj pre mna a ja si to uvedomujem. Ale kolkym ludom to dojde? Asi nie "vacsinovemu spotrebitelovi", "vacsinovemu posluchacovi", "vacsinovemu divakovi", "vacsinovemu konzumentovi" hocicoho, "vacsinovemu volicovi", skratka "vacsinovemu volovi". Vecsina = priemer a bohuzial vecsina volov rozhoduje. Ako potom nieco dopadne? vecsinovo, teda priemerne az podpriemerne.
A prave preto hladam lepsie alternativy a je to kolkorazy menej pohodlne az tazke, niekedy uz nemozne.
O com je vlastne tema?
Pi, 30/07/2010 - 09:45 Mám to tu rád Vladimír
Mám to tu rád
Vladimír Stwora( více o autorovi > )
http://zvedavec.org/naokraj/2010/07/3855-mam-to-tu-rad.htm?PHPSESSID=539...
21.7.2010
Po dvou měsících pobytu doma se vracím do Kanady. Dnes, 20., je zde pro mne poslední den. Ještě nemám sbaleno, ještě musím uklidit garsonku, vyčistit ledničku, vysát, vytřít, zakonzervovat byt. Zítra tou dobou už budu nad Atlantikem.
Je to zvláštní, říká se, že kočka potřebuje zhruba měsíc v novém prostředí, aby si zvykla a začala místo považovat za svůj domov. Myslím, že lidé potřebuji zhruba stejnou dobu – další důkaz, že jsme všichni součástí stejné přírody.
Jezdím domů pravidelně, vždy na několik měsíců. A je to pokaždé stejné. Před cestou se mi nechce, bojím se nečekaných situací, které bych nemusel zvládnout, neznámého prostředí, nemám rád dlouhý pobyt v letadle. Po příletu na místo, ať je to Kanada nebo Česká republika, mi v prvních dnech místo nic neříká. Nemám k němu vztah, ani vazby. I když se vracím do míst, která důvěrně znám.
Zhruba po týdnu si jakž takž zvyknu, život se mi ustálí do pravidelných rituálů. A po dalším týdnu si začnu pobyt vychutnávat. To platí hlavně o ČR, v Kanadě prostě přežívám. Když pak z toho místa po nějaké době odjíždím, je mi smutno, cítím, že mě něco rve z kořenů, které jsem už stačil zapustit.
Myslím, že lidé, kteří hodně cestují, ale vždy jen do hotelů nebo kempů nemají možnost skutečně mít nové místo rádi. Nestačí se sžít s okolím. A potom jde i to, kde má člověk svůj „hlavní stan“. Pokud je to v ubytovacím podniku, no prosím, ono to jde, ale není to ono.
Člověk začne mít místo rád, až když v tom místě má skutečně svůj koutek, který mu říká pane. A ten koutek si musel nějak vybudovat a vyspravit a vybavit, často do toho investovat nejen peníze, ale i pot a krev. Tu krev – to myslím vážně. Když se třeba při opravě něčeho zraníte, když na tom, co budujete, ulpí vaše krev, a vy při tom cítíte bolest a v prvním okamžiku nadáváte jako špaček a jste vzteklí, to je přesně jeden z okamžiků, kdy zapouštíte kořeny. I ta bolest je k tomu třeba.
Mám rád toto místo zde v Čechách. Mnohokrát jsem sám sobě nadával, proč jsem si nepořídil něco někde více ve městě, bydlím totiž na kraji dědiny, ale když se večer koukám na oblohu, občas vidím i hvězdy v docela slušném počtu, není tady totiž městské osvětlení, které by zahlcovalo oblohu. Jak říkám, občas vidím i hvězdy a je to prima. Mám radost, když se ráno probudím, a v pokoji mi sedí kočka od sousedů, která v noci přišla oknem. Někdy dvě i tři. Mám rád cestu k sobě po polní cestě, kde teď v létě poletují bělásci, z jedné strany remízek, z druhé rovina lánu, na kterém zlátne obilí. Loni tam měli řepku a to zase bylo všechno žluté. Mám rád místní rybník, kde jsem hodiny proseděl na lavičce a pozoroval hladinu, a kde jsem se několikrát v poledne koupal nahý, když jsem šel z oběda, a nikde nikdo nebyl. Těší mě, že mě paní pošťačka zdraví a dá mi doporučený dopis i bez občanky, protože mě zná. V malinkém krámku mě znají také, paní prodavačka mě vítá s úsměvem, i když tam nakupuji jen nanuky, cigarety a někdy rohlíky. Mám rád tuto dědinu s křivolakými, úzkými chodníky, kde mají v obecním úřadě Síň slávy a na rohu hospodu s kuželkárnou, ale kde nekoupíte ani poštovní známku, protože tu není pošta. Těší mě, když si mohu koupit od místního člověka med, litr za osmdesát korun. Ne kvůli ceně, ale protože to je zdejší med v obyčejné láhvi bez nálepky, od zdejších včel a ne med z Austrálie.
Tak nějak mám pocit, že svět tady je více barevnější než v Kanadě. Právě tím, že je pochopitelnější. Ne, že bych tady zažíval jen příjemné věci, to určitě ne, ale tak nějak mi připadá, že tady je všechno více konzistentní a jednodušší. V Kanadě se multikulturalistům podařilo rozbít původní společnost. Je tam směska národů a barev, lidi žijou vedle sebe sice relativně v míru a v (zákonem nařízené) snášenlivosti, ale ne spolu. Jsou uzavřenější, studenější a myslím, že obecně mají ze života méně než třeba Češi. Tady doma mám jistotu, že když někoho oslovím, odpoví mi mým jazykem, a ne třeba svahilštinou nebo hindu.
A myslím si, že život na malém městě je mnohem příjemnější, než život ve velkoměstě. Člověk potřebuje k tomu, aby byl šťastný, nejen lásku a peníze a takové ty známé věci, ale i svůj malinký svět, kterému rozumí, který obhlédne pohledem a přejde od konce do konce za rozumnou dobu, potřebuje kolem sebe lidi, se kterými ho poutá stejná kultura a stejný jazyk. Nemusí je znát osobně, stačí, když je potkává a zdraví. Jedině ve svém mikrosvětě může člověk zapustit kořeny, a ty mu pak umožňují, aby lépe vzdoroval různým nepřízním. (Na tom také staví multikulturalisté, kteří se ten svět snaží rozbourat násilnou migrací cizinců, se kterými nás nic nepojí.) Mám rád malá města a vůbec všechno malé, co se dá pochopit, a čemu se dá rozumět. Například mám rád letiště v Ostravě Mošnově, protože je maličké a milé. A nenávidím obří letiště, jako že jsem jsem jich v životě par zažil. Všechna byla studená a odporná. Stejně tak mám rád malé hotely a nesnáším obří interhotely. Ale to jsem odbočil.
Co vlastně chci říct. Abychom si toho tady vážili. A abychom nedovolili pokrytcům v rouše beránčím, aby nám ten náš malý, konzistentní svět rozbili a rozleptali. Jak říkal Karel Kryl, nevěřte ostnatému drátu, i kdyby se stokrát tvářil jako stonek růže. Nebo tak nějak.